Římské číslice jsou systémem číselné notace používané ve starověkém Římě. Jsou založeny na použití písmen abecedy, konkrétně I, V, X, L, C, D a M, která představují hodnoty 1, 5, 10, 50, 100, 500, respektive 1000.
K vytvoření čísla v prirucka ujc se důležitost písmen sečte.
Například číslo 39 může být reprezentováno jako XXXIX, 10 + 10 + 10 + 5 + 1 + 1 + 1. Při sestavování prirucka ujc je třeba dodržovat určitá pravidla, jako je použití subtraktivního zápisu (např. IV pro 4, XL pro 40) a omezení opakovaného použití stejného písmene (např. jsou povoleny pouze tři po sobě jdoucí I).
Římské číslice se dodnes používají v různých aplikacích, jako jsou ciferníky, číslování knih a kapitol a pokračování filmů.
Římská číselná soustava je číselná soustava pocházející ze starověkého Říma a používala se v celém římském království. Tento graf zobrazuje jazyková příručka ve formátu tabulky pro rychlou orientaci.
Zde je tabulka jazyková příručka
Systém římských číslic používá k reprezentaci čísel symboly, přičemž "I" představuje 1, "V" představuje 5, "X" představuje 10, "L" představuje 50, "C" představuje 100 a "D" představuje 500. Symboly lze kombinovat tak, aby představovala větší čísla, například „XLV“ pro 45 a „XCIX“ pro 100.
Systém římských číslic představuje čísla pomocí symbolů, jako je „I“ pro 1, „V“ pro 5, „X“ pro 10, „L“ pro 50, „C“ pro 100 a „D“ pro 500. Čísla jsou tvořena kombinací těchto symbolů například „XLV“ znamená 45 a „XCIX“ znamená 99.
1 = I | 2 = II | 3 = III | 4 = IV | 5 = V |
6 = VI | 7 = VII | 8 = VIII | 9 = IX | 10 = X |
11 = XI | 12 = XII | 13 = XIII | 14 = XIV | 15 = XV |
16 = XVI | 17 = XVII | 18 = XVIII | 19 = XIX | 20 = XX |
21 = XXI | 22 = XXII | 23 = XXIII | 24 = XXIV | 25 = XXV |
26 = XXVI | 27 = XXVII | 28 = XXVIII | 29 = XXIX | 30 = XXX |
31 = XXXI | 32 = XXXII | 33 = XXXIII | 34 = XXXIV | 35 = XXXV |
36 = XXXVI | 37 = XXXVII | 38 = XXXVIII | 39 = XXXIX | 40 = XL |
41 = XLI | 42 = XLII | 43 = XLIII | 44 = XLIV | 45 = XLV |
46 = XLVI | 47 = XLVII | 48 = XLVIII | 49 = XLIX | 50 = L |
51 = LI | 52 = LII | 53 = LIII | 54 = LIV | 55 = LV |
56 = LVI | 57 = LVII | 58 = LVIII | 59 = LIX | 60 = LX |
61 = LXI | 62 = LXII | 63 = LXIII | 64 = LXIV | 65 = LXV |
66 = LXVI | 67 = LXVII | 68 = LXVIII | 69 = LXIX | 70 = LXX |
71 = LXXI | 72 = LXXII | 73 = LXXIII | 74 = LXXIV | 75 = LXXV |
76 = LXXVI | 77 = LXXVII | 78 = LXXVIII | 79 = LXXIX | 80 = LXXX |
81 = LXXXI | 82 = LXXXII | 83 = LXXXIII | 84 = LXXXIV | 85 = LXXXV |
86 = LXXXVI | 87 = LXXXVII | 88 = LXXXVIII | 89 = LXXXIX | 90 = XC |
91 = XCI | 92 = XCII | 93 = XCIII | 94 = XCIV | 95 = XCV |
96 = XCVI | 97 = XCVII | 98 = XCVIII | 99 = XCIX | 100 = C |
Metoda 1:
Metoda 2:
Příklad:
Chcete-li napsat číslo 42 římskými číslicemi, počínaje 40 (XL), přidejte 2 (II). Takže 42 v římských číslicích je XLII.
Zkontrolujte také: římské číslice kalkulačka
Pravidla pro psaní prirucka ujc od 1 do 100 jsou následující:
1- Číslice se píší zleva doprava, přičemž největší číslice je první a nejmenší číslice poslední.
2- Když je menší číslice umístěna před větší číslicí, představuje odčítání. Například číslo 4 se zapisuje jako IV (5 minus 1).
3- Číslice 5 (V) a 10 (X) se nikdy nesmí objevit více než třikrát za sebou. Místo toho se k označení větší hodnoty používá nejbližší vyšší číslo (např. 40 je XL, nikoli XXXX).
4- Číslice 50 (L) a 100 (C) se nesmí objevit více než jednou za sebou.
5- Číslice pro 1 000 (M) se může objevit vícekrát za sebou, aby indikovala větší hodnotu. Dodržováním těchto pravidel lze římské číslice psát přesně a efektivně od 1 do 100.
Zde je několik příkladů řešení římských číslic:
1- Převeďte římské číslo "XIV" na desítkové:
2- Převeďte desetinné číslo "39" na římské číslo:
3- Přidání římských číslic "X" a "V":
U římských číslic by vždy měla být na prvním místě největší číslice a po ní menší číslice. K zápisu menších čísel římskými číslicemi se také používá subtraktivní zápis.